Proč děláme, co děláme

Proč děláme, co děláme

Když přicházejí, nesou si s sebou víc než jen tašku s věcmi.

Některé děti k nám přijdou s malým batohem. Jiné s igelitkou. A některé nemají vůbec nic. Ale vždycky si s sebou nesou něco, co není vidět – smutek, strach, nejistotu. Možná i otázku: „Budu tady v bezpečí? Nebo zase jen další místo, kde jsem na obtíž?“

Malé zázraky, které znamenají všechno.

Naučili jsme se radovat z věcí, kterých by si jiní možná ani nevšimli. Když dítě, které nikdy nechtělo nikomu pohlédnout do očí, jednoho dne přijde a řekne „Můžu ti něco říct?“ Když někdo poprvé usne klidným spánkem, protože ví, že tady se mu nic nestane. Když poprvé slyší „Jsem na tebe hrdý“ – a uvěří tomu.

Loučení, které bolí, ale dává smysl. 

Naším snem není mít domov plný dětí. Naším snem je, aby jednoho dne odešly – ale ne samy. Do rodiny, do života, kde už nás nebudou potřebovat. A přesto, když nám po letech zavolají a řeknou: „Děkuju, že jste mě tehdy nevzdali,“ víme, že tahle práce má smysl.

Dáváme, ale taky dostáváme. 

Někdy je to těžké. Někdy máme chuť se zeptat, jestli to vůbec stačí. Ale pak se objeví drobný okamžik, který všechno přebije – úsměv, obejmutí, dětský smích na chodbě.
A my víme, že ano. Že každý z nás, kdo do této práce dává kus srdce, dělá svět o trochu lepším místem.

A proto děláme, co děláme.

Protože každé dítě si zaslouží cítit, že někam patří. Protože i když nemůžeme změnit jejich minulost, můžeme jim pomoct napsat lepší budoucnost. Protože někdy stačí jediný člověk, který uvěří – a celý život se může změnit.

Mgr. Bc. Lenka Šikířová

ředitelka zařízení