Dětský domov vznikl v prosinci r. 1946 z nutnosti poskytnout sociální zajištění sirotkům a dětem vyžadující zvláštní péči. Byl umístěn ve vile v Leninově ulici.
V domově žilo 25 dětí z Volyně ve věku 6 – 20 let. Zakladatelkou byla učitelka p. Terezie Tomášková, s ní pracovala vychovatelka p. Anežka Kučerová a kuchařka – pradlena p. Marie Michálková.
Vybavení bylo tehdy velmi skromné. Konfiskát po Němcích a oblečení pro děti od Červeného Kříže.
Výchovná činnost s těmito dětmi byla obtížná. Poznaly útrapy války, byly plaché, bojácné, s předsudky. Navíc neznaly český jazyk. Na druhou stranu to byly děti skromné, pracovité a snaživé.
Složitá a náročná práce si proto žádala posílit pracovní personál. Dne 15.9. 1947 byla přijata kvalifikovaná vychovatelka p. Růžena Smrčková.
Počet dětí v domově stále rostl, v roce 1948 dosáhl téměř 50 dětí. Tato skutečnost znamenala potřebu získat pro dětský domov větší budovu. Ještě v témž roce byla domovu přislíbena budova v tehdejší Gottwaldově ulici, vyžadující však nutné opravy a úpravy. Ty skončily o rok později a 26.6. 1949 byla budova předána ke svému účelu. Kapacita dosahovala počtu 60 dětí, čímž se zvýšil také stav zaměstnanců na 11 osob. Začalo zařizování pro účelný provoz domova.
V r. 1950 těžce onemocněla zakladatelka a vedoucí domova p. Tomášková a na její místo byla sociálním oddělením Okresního národního výboru dne 15.8. 1951 jmenována p. R. Smrčková, vychovatelka, která pomáhala ve vedení dětského domova téměř od jeho založení.
Postupem let se situace zlepšovala všemi směry. Byly již možné výjezdy na prázdniny, rekreace v přírodě. Dětem se líbilo stanování v Jesenici, Žerotíně, jezdily do lesa v Nečemicích, k řece do Klášterce nad Ohří. Probíhaly i výměnné pobyty s dětským domovem v Dubé u Teplic a s dětským domovem ve Vrchlabí.
V r. 1962 vedení domova vzneslo návrh na řešení stísněných prostor vybudováním přístavby. Návrh podpořila krajská inspektorka a školský inspektor. Stavba byla zahájena až na jaře r. 1968 a k užívání předána dne 21.3. 1969. Současně však proběhly stavební úpravy hlavní budovy. Celková hodnota stavebních prací činila 1.500 000 Kč a probíhala za plného provozu. Stav dětí se snížil na 45. Tento počet byl uznán za kapacitu domova, tedy 3 výchovné skupiny po 15 dětech. Rodinné buňky nám nebyly povoleny z finančních důvodů.
Dětský domov měl prvky rodinné výchovy – každá skupina své ložnice, obývací pokoj, jídelnu, hygienické zařízení a šatnu. Výchovnou činnost zajišťovaly u každé skupiny 2 stálé vychovatelky – tety.
Mezi naše patrony v té době patřil SEPAP Žatec, NVÚ Nové Sedlo, Chmelařství Žatec, Šroubárna Žatec, Astra Praha.
V r. 1984 školský odbor zajistil vyšší finanční rozpočet a tak se mohly z části inovovat prostory pro děti.
Rok 1986 znamená změnu ve vedení dětského domova. Dlouholetá ředitelka p. Růžena Smrčková ke dni 31.10. 1986 odešla do důchodu a od 1.2. 1987 funkci převzala dosavadní vychovatelka s praxí 33 let p. Václava Clauditzová.
V tomto roce bylo v domově vychováváno 43 dětí ve věku 4 – 17 let.
Na podzim r. 1992 (29.10. 1992) byly děti přemístěny do jiných dětských domovů (Chomutov, Maštov) z důvodu rekonstrukce prostorů stravovacího zařízení a vodoinstalace. Loučení s dětmi bylo velmi smutné. I personál byl rozmístěn v náhradních zařízeních nebo si našel práci v jiných provozech. Téměř všichni zaměstnanci i děti projevili zájem se do domova vrátit. A dočkali se! Dne 17.2. 1994 byl opět zprovozněn dětský domov v Žatci.
Z Dubé u Teplic jsou prvními dětskými tvářičkami sourozenci Broumovi – Sylva, Adam a dvojčata Románek a Darinka. Jsou spokojené, život v domově probíhá v klidu a pohodě.
Děti přicházejí a odcházejí, posílají svatební oznámení. Některé se přijely podívat, poděkovat za vše, jiné přijely se svojí rodinou, dětmi. Za každé dítě, kterému se po opuštění DD vede dobře, máme všichni obrovskou radost.
V r. 1997 žije v našem domově 45 dětí a 18 zaměstnanců.
Další dětský domov, který se v Žatci vyvíjel paralelně s výše popsaným dětským domovem. Byly tedy v Žatci dětské domovy dva - jeden založený v roce 1945, druhý v roce 1948.
Roku 1948 byl bývalým ministerstvem sociální péče založen zvláštní typ dětského domova, jemuž byla tehdejším MČNV přidělena budova do té doby užívaná vojenským útvarem.
Provoz domova byl zahájen s 12 dětmi v jedné ze dvou bytových jednotek. Kapacita byla rozšířena až na 48 dětí. V r. 1963 doporučil okresní hygienik snížení stavu dětí na počet 35. V budově bylo zaměstnáno celkem 13 lidí, ze 4 vychovatelek měla pouze 1 odpovídající kvalifikaci. Ředitelem byl p. Miroslav Adámek.
Cílem výchovy ve Zvláštním dětském domově bylo přiblížení dětí se sníženým intelektem co nejvíce ostatním dětem z rodin. Domov již tehdy zaměřoval výchovu tak, aby byla dětem co nejlépe nahrazena péče, kterou poskytuje dobře fungující rodina. Výukově byly děti zařazeny podle svých možností. V první skupině byly děti s dobrou výukovou úrovní, ale s nízkým intelektem. Ve druhé skupině poměrně dobrá intelektová úroveň kontrastovala s opožděním ve školní výuce. Samozřejmě to byl důsledek zanedbané rodinné výchovy. Do třetí skupiny byly zařazeny děti s jednostrannými obtížemi, např. dobrý čtenář špatný počtář, apod. V další skupině byly děti se zpomaleným duševním vývojem. Všem dětem bylo třeba věnovat zvýšenou péči výchovnou i výukovou s maximálním individuálním přístupem. Poslední skupina dětí, i když se jednalo o několik jedinců, způsobovala nepředstavitelné potíže a situace. Jednalo se o děti s celou řadou úchylek duševních, mravních, charakterových nedostatků, tzn. psychopatie. Potíže vznikaly s jedinci, kteří sice dokončili základní školní docházku, ale nebylo možné je zařadit do učebního nebo pracovního poměru. Zůstávali tedy až do 18 let v zařízení.
Pro děti byly pořádány letní prázdninové pobyty, na které se velmi těšily. Věděly, že pojedou na tábor, který samy budovaly, budou spát pod stany, uvidí mnoho zajímavých věcí na hradě Hasištejně a jinde. Děti se také snažily při sběru léčivých bylin. Ve školním roce navštěvovaly různé zájmové kroužky.
Později byly výchovné skupiny uspořádány podle věku dětí. V jednom oddělení byly mladší děti a ve druhém se již děti za pomoci tet připravovaly na samostatný život a na volbu povolání.
V r. 1974 bylo v domově 36 dětí, o rok později byla snížena kapacita na 26 dětí.
V dubnu 1979 byla započata vnější úprava budovy na ulici Volyňských Čechů a v září proběhla rekonstrukce vnitřních prostor, především vodoinstalace a hygienického zařízení. Provoz domova byl dočasně ukončen dne 31.8. 1980. Všechny děti přešly na jeden rok do budovy na Pražské.
Od 1.9. 1981 byla sloučena dvě pracoviště: Zvláštní dětský domov v ulici Volyňských Čechů č.p. 1015, jenž řídil ředitel p. Miroslav Adámek a Zvláštní škola řízená p. Radislavou Pobořilovou. Vzniklo jedno samostatné zařízení spadající pod Okresní národní výbor – odbor školství v Lounech. Děti do internátního dětského domova přiděloval Dětský diagnostický ústav Liberec, tak jako v současné době. Zařízení dostalo název Zvláštní škola internátní. Ředitelkou i nadále zůstala p. R. Pobořilová. Funkce zástupce ředitele byla zrušena a nahrazena funkcí vedoucí vychovatelka, do níž byla jmenována kvalifikovaná vychovatelka p. Eva Vápeníková.
Celek s více jak 50 zaměstnanci působícími v 6 budovách však zažíval řadu problémů, jak technických, tak pedagogických a výchovných.
Nově vzniklá zvláštní škola prošla dalšími následujícími úpravami: byly zde dislokovány pouze děti s nařízenou ústavní výchovou, které potřebovaly malý kolektiv a těsné vazby s vyučujícími.
Do funkce ředitelky ZvŠ se přihlásila kvalifikovaná učitelka Mgr. Jaroslava Kohoutová, která byla na konkurzu jednohlasně podpořena. Zvláštní škola měla sídlo v ulici Volyňských Čechů 1015 tak jako dětský domov, ale vyučování probíhalo v pavilonu 2. ZŠ v Lidické ulici.
Rozhodnutím MŠMT se s účinností od 1.1. 1998 sloučila příspěvková organizace Dětský domov Žatec, Pražská 808 s příspěvkovou organizací Dětský domov se speciálními školami Žatec, Volyňských Čechů 1015.
Ředitelkou zařízení se stala Mgr. Jaroslava Kohoutová a stávající ředitelka zařízení p. Václava Clauditzová odešla 1.2. 1998 do důchodu. K datu sloučení bylo v domově 45 dětí ve věku od 4 do 18 let.
V průběhu měsíce ledna 1998 byl odevzdán majetek, mzdové a účetní agendy, spisy svěřenců a ostatní materiály dané v „Postupu při organizačních změnách škol a školských zařízeních“ a byly obsaženy v delimitačním protokolu.
V rámci sloučení došlo k úpravám a přesunu pracovníků dětského domova.
Život v domově pro děti plynul dál pokud možno bezstarostně i v době velkých organizačních změn. Ještě během ledna byl v tělocvičně uspořádán pro děti karneval. I v dalším období se děti účastnily mnoha akcí sportovních i kulturních. Každoročně se zapojovaly do výtvarných a hudebních soutěží, v nichž se většinou umístily na předních místech.
Do domova i nadále docházeli odborní lékaři, kteří děti srozumitelnou formou seznamovali např. se sexuální výchovou, hygienou těla, hodně se dbalo na praktické vzdělávání důležité pro život. Pro zdraví se konaly významné ozdravné pobyty v horách, ale i u moře. Během prázdnin byla budova Volyňských Čechů uzavřena, děti byly pohromadě v budově Pražská a mohly se více poznat a skamarádit.
Začátkem školního roku 1998/1999 navštívila náš domov známá chlapecká hudební skupina LUNETIC. Děti měly radost a zážitky na dlouhou dobu.
V červenci r. 1999 navštívili Dětský domov představitelé trutnovské společnosti DUHA, nadace pro děti postižené mozkovou obrnou. Její představitelé slíbili pomoci s obnovou a úpravami dětských interiérů.
Dne 28.9. 1999 došlo k uskutečnění slibů z léta. Byla odstartována 1 fáze rekonstrukčních prací v objektu dětského domova na Pražské ulici. V budově byly sníženy stropy kazetovými podhledy, do nich byla vmontována nová světla, stěny se dočkaly obložení palubkami, v části domova byly položeny plovoucí podlahy, jinde pěkné koberce. Domov byl najednou útulnější, teplejší a domáčtější. Významné bylo i snížení spotřeby energie. Dále byly upraveny rozvody teplé vody. Investovaná částka se pohybovala kolem půl milionu korun.
Před Vánocemi nás přátelé z DUHY znovu navštívili a bylo to velmi milé setkání. A štědré. Děti se radovaly z dárků, dobrot, ale také z nové televize. Navštívil nás i žatecký radní p. Jaroslav Hladký a dětem věnoval svůj osobní dar, a to šek v hodnotě 10.000,- Kč. Pan Hladký byl mimo jiné stálým měsíčním přispěvatelem. Kmotrem celé akce byl hokejista Jiří Šlégr.
V září r. 2000 byla otevřena první rodinná buňka. Tento projekt zpracovala a zařídila ve spolupráci s MěÚ a ředitelkou DD Mgr. Jaroslavou Kohoutovou vychovatelka Bc. Jana Chadtová.
A tak se začala nová éra - děti se dostaly zase o něco blíž k životu běžné rodiny. Byt v panelovém domě v Šafaříkově ulici se stal domovem pro 9 dětí. Do života jim prakticky pomáhaly 2 denní vychovatelky a dvě noční tety. Na vlastní kůži začaly děti pociťovat rozdíl mezi klasickým dětským domovem, kde již bylo jídlo uvařené, prádlo vyprané, vyžehlené, …. a životem v bytě, podobném rodinnému životu. Postupně zjišťovaly, co jsou to nákupy, hospodaření s penězi a vůbec – kolik znalostí a úsilí člověka stojí jeden běžný den mimo dětský domov. Děti pomalu chápaly, co všechno obnáší život, jak se musí člověk postarat a snažit sám. Zkrátka obrovský rozdíl a také značná příprava na samostatný život po 18. roce života… a v neposlední řadě veliká snaha tet vychovatelek zprostředkovat dětem co nejvíce zkušeností a odevzdat maximum dovedností a znalostí.
Tento způsob ústavní výchovy se ukázal být sice o mnoho náročnější na práci a profesionalitu vychovatelek, ale o to více šťastnější pro děti. Už se ze školy nevracely "do děcáku", jak samy říkávaly, ale "domů".
Následně byla otevřena další rodinná buňka ve Studentské ulici. A třetí byt 4+1 se podařilo získat na sídlišti Jih v Jabloňově ulici. Výchovná činnost byla orientována samozřejmě i nadále na školní prospěch, všestranné vyžití dětí a průběžnou přípravu do života. Děti navštěvovaly kroužky podle vlastního výběru. Velmi oblíbený byl kroužek sportovní, literárně-dramatický, výtvarný, kroužek keramický, apod. Dvůr a zahrada, která sloužila zejména k hrám, vyžadovala také svoji údržbu a péči. Děti se proto vždy zapojovaly do sezónních prací a úklidu.
V roce 2003 domov ve spolupráci s občanským sdružením „Nikdo není ostrov“ poprvé zorganizoval benefiční koncert, tehdy pod názvem „Otvírání srdíček“. V Městském divadle předvedly děti pásmo písniček, scének a tanců pro občany Žatce a své blízké. Pro svůj velký úspěch se začaly koncerty konat každoročně. Na některých z nich účinkovali i pozvaní hosté – známé osobnosti, sponzoři, apod.
Koncem prázdnin r. 2005 jsme opustili náš dětský domov na Pražské, který čekala celková rekonstrukce. Bylo jí už velmi třeba:
Investorem byl Ústecký kraj, zřizovatel dětského domova. Kromě přestavby vnitřních prostor budovy na 5 bytů, což bylo hlavním záměrem rekonstrukce, došlo také k opravám sanitární techniky a kuchyně. Děti z hlavní budovy dětského domova se načas přestěhovaly do budovy na ulici Volyňských Čechů a 16 dětí se zabydlelo v zrekonstruovaných bytech v Žatci, v domě s běžnými nájemníky. A úplně nové bydlení získalo 8 dětí v bytě na ulici Ostrov v Podměstí, v paneláku na sídlišti, mezi normálními rodinami.
Po téměř roce a půl v měsíci lednu 2007 nastalo stěhování zpět do úplně přestavěného a moderního dětského domova. Tradiční pásku slavnostně přestřihli představitelé Ústeckého kraje. Dětský domov byl velmi vkusně a prakticky přebudován na jednotlivé uzavřené bytové jednotky. Příjemně sladěné barvy, nový nábytek, větší soukromí – to vše si nyní mohou děti užívat. Na druhou stranu jim však nastává běžný životní rytmus. Po návratu ze školy či školky se děti v jakémkoliv věku přiměřeně podílí na chodu domácnosti, získávají nové vědomosti a zkušenosti. Po čase se z nich stávají šikulky, které si umí poradit, a to je velmi důležité pro jejich samostatnou budoucnost.
Po zabydlení v novém se 20.3. 2007 konal „den otevřených dveří“. Veřejnost měla možnost si prohlédnout, jak zde děti žijí.
Koncem školního roku 2006/2007 došlo k zatím poslední velké změně: k přemístění odloučeného lounského pracoviště našeho dětského domova. Rozhodnutím zřizovatele se lounské děti a jejich tety přestěhovaly do Žatce. Částečně se děti už znaly z různých výletů. Po přestěhování prožily společné první letní prázdniny a některé se poprvé podívaly k moři.
Od srpna 2012 se ředitelkou dětského domova stává Mgr. Lenka Woloszczuková, stávající ředitelka Mgr. Jaroslava Kohoutová odchází do důchodu. Kapacita DD je 87 dětí, které žijí v 11 rodinný skupinách. 5 skupin je v budově DD Pražská, zbývajících 6 volně v městských zástavbách. Dále pokračujeme v tradicích - každý rok pořádáme benefiční koncert - v roce 2017 již 15. v pořadí, účastníme se sportovních, pěveckých a výtvarných soutěží, spolupracujeme s úřady, firmami a neziskovými organizacemi.
Pražská 808
438 01 Žatec
Dětský domov: +420 415 711 463, +420 415 210 842
Základní a Střední škola: +420 415 710 795
Stravovací služby: +420 415 711 463
E-mail: ddzatec@seznam.cz